Sierra del Escambray

Stojíš na vyvýšeném místě v Trinidadu a hledíš před sebe. Nejdříve dolů, kde se pod tvýma nohama zvedají střechy obytných domů, jednoduché, ale přesto hezké a přesně sem zapadající. Sem tam se mezi nimi vyskytne zelená koruna stromů, která svou barvou jenom podtrhuje moc přírody, která se na tomto místě naplno projevila. Zvolna zvedáš zrak k obzoru. Dlouhé řady domů ti před očima ubíhají, každý je jiný, každý je něčím zajímavý, ale to už víš. Chceš vědět, co je dál, nerad zůstáváš jenom při letmém seznámení s daným místem, musíš vědět a vidět všechno, co může nabídnout. V tomto případě sis vybral správné místo.

Pozvolna se zdvihající zelené svahy za vesnicí ostře kontrastují svým odstínem s domy a stromy před nimi. Jako by tam byla jiná půda, nebo sluníčko jinak svítí… příroda to tu prostě vymalovala úplně jinak. Zvedáš zrak stále výš. Kopce před tebou rostou, zdvihají se k nebesům a mění tak celou tvářnost krajiny. Stále na nich svítí ona zelená barva, jíž je prostoupen snad celý ostrov. Ještě výš. Tam už se rozpíná bujné pohoří Sierra del Escambray. Hrbaté vrcholy se klikatí do dáli, zdálky vypadají lehce přístupné, ale zkuste se trochu přiblížit a uvidíte, že taková pohoda to zase nebude. Nad nimi se jako malí beránci vznášejí bílé mraky, občas se jemně „dotknou“ některého vrcholku, roztrhnou se na několik kusů a pokračují ve své pouti po modré obloze.

V hlavě máš prázdno, nedokážeš se soustředit, protože ten pohled je vskutku uchvacující. V batohu ti leží fotoaparát; marně. Ještě jsi se nedostal k tomu, abys vůbec pomyslel na nějakou fotku. Každý detail, strom, keř, vrcholek si vrýváš do paměti. Ten pohled tě bude provázet ještě po dlouhou dobu. Konečně odtrhneš oči a uvolníš strnulé tělo, nadechneš se. Mozek začne fungovat a ty konečně sáhneš po svém přístroji, abys tu krásu zdokumentoval.

Titulek pod tvými fotografiemi bude nést nápis: „Nejkrásnější scenérie západu, pohoří Sierra del Escambray.“