Obyvatelé Kuby

Život obyvatel na Kubě

Již dříve nebyla Kuba zcela ke všemu kompetentní, neměla ani pevné základy, jejich projekty nebyly příliš na úrovni, ale to vše se ztrácelo v pozadí za podporou Sovětského svazu. Po jeho rozhodnutí sejmout ze sebe záštitu ostrova, se všechno naplno projevilo. Všechny praskliny v jejím systému vypluly na povrch. Najednou vládní dávky nestačily. Mnoho rodin žije v tak přeplněných domácnostech, že se tam pomalu nedá dýchat, natož aby se tam někdo pohodlně vyspal. Měsíční příjem je žalostně nízký, sotva stačí na pokrytí těch nejnutnějších potřeb. Na každém rohu najdete zevlující skupinky dělníků, kteří se jen rozhlížejí kolem sebe. Nemají práci a ani ji nijak drasticky nehledají. Nízké příjmy nestojí za tu námahu, kterou na to musejí vynaložit. Raději se pouštějí do nelegálních a černých obchodů, které jim vynesou rozhodně vyšší zisky, i když na úkor jejich vlastní bezpečnosti a bezúhonnosti.

Chudina na Kubě

I když byste rádi byli slepí k tomu, co tu uvidíte, jestli máte alespoň kousek citu v těle, tak to nedokážete. Nemůžete se prostě jen tak otočit a nevidět tu nefunkčnost hospodářství a tolik potřebných věcí pro kubánský lid. Není to tu sice ještě tak strašně jako v chudinských městech Latinské Ameriky, Bangladéši, Indii…, ale je to něco, co se nedá jen tak přehlédnout. Bydlení tu je zajištěno státem, takže tu neuvidíte bezdomovce spícího pod širým nebem. I když Kubánci dostávají jídlo na příděl, dostávají jej všichni, opět se tu nepotulují podvyživené karikatury nebo dokonce chodící mrtvoly, na kterých je vidět každá kost, ani tu nenajdete vydulá bříška jaká mají somálské děti. Je to smutné, ale i přes naši „všemocnou“ civilizaci, stále tu nacházíme stopy nedokonalosti a podivného myšlení hlav státu, které se neohlížejí napravo ani nalevo a zběsile si prosazují pouze své názory.

Místní obyvatelé

Špatné poměry, chudoba, rozkol a obrovská omezení, která musí snášet místní obyvatelé, je paradoxně posílily. Stali se z nich houževnatí, snášenliví a ochotně se radující lidé, které navenek nic neskličuje, nic je netíží, zdá se vám, že jsou spokojení a volní jako ptáci. Jejich pohostinnost, kterou asi stěží využijete, protože namáčknout se do jejich přecpaných domů by byl nadlidský úkol i pro slavného Houdiniho. Děti chodí v jednotných uniformách žlutonědé barvy, baví se stejně jako ostatní, hrají různé hry, baseball… jen s tím rozdílem, že k tomu používají trochu jiné nástroje, než jejich vrstevníci v jiných zemích. Místo pálek – násada od koštěte, sešívaný míček je nahrazen gumovým.