Historie Kuby

Kdo prvně Kubu objevil

Jako první se o Kubě zmínil Kryštof Kolumbus při své velkolepé výpravě za hranice “placaté země“.

Poznal tu různé indiánské kmeny, jež byly na Kubě usazeny po dlouhé věky. Nijak jim neublížil, ale to samé se nedalo říci o Diego de Velázquez, který na Kubu připlul o 19 let později společně s 300 dobyvateli, kteří si podmanili domácí obyvatelstvo. Zotročili a defakto je odsoudili k smrti, když je vystavili evropským nemocím, vůči nimiž byli oni imunní, ale na Kubánce působily jako mor. Padali po stovkách, ale nikdo si toho nevšímal. Ti, kteří přežili, tvrdě pracovali pro své nové pány. V polovině 16. století z původních asi 100 000 obyvatel, klesl jejich počet na pouhé 3000. Toto děsivé číslo přesně vypovídá, jaké tehdy musely panovat poměry mezi přivandrovalci a místními.

Kuba – neznámý ostrůvek

Do konce 16. století byla Kuba pouze bezvýznamnou a neznámou kolonií španělských uzurpátorů. Všechna větší přístavní města se vyznačovala silným opevněním, aby odolala nájezdům pirátů, kteří se sem stahovali ze všech koutů světa – Francie, Španělska…, tyto mořské vlky nebylo snadné odradit od rabování a dobývání ostrova. Pouze vycvičené posádky a právě mohutné opevnění je drželo po dlouhé roky v uctivé vzdálenosti. V té době se ale rozmohl také obchod s podloudnictvím – zbožím, které se získávalo nelegálně, na ostrově zakázané, ale přesto pod hrozbou těžkých trestů dovážené. Pašeráci mnohdy riskovali svoje životy, jen aby dostali cenné zboží k překupníkům, kteří je potom distribuovali dál.

Zlomové století

V 18. století přešla Kuba pod britskou vlajku, ale vzápětí byla vyměněna za Floridu a vrácena původnímu majiteli. V tomto století se vlastně udály i všechny zásadní změny, které vytvořily Kubu takovou, jakou ji známe. Rozmohl se zde tabákový průmysl, otevřela se cesta do Severní Ameriky, vzrostl průmysl s cukrovou třtinou. V počátcích 16. století sem byli dovezeni otroci, aby naplnili pracovní síly na plantážích i v běžných domácnostech. O dvě století později musely být jejich stavy několikrát zvýšeny, aby pokryly požadavky rozmáhajících se průmyslových odvětví.

Rozvoj Kuby

V polovině 19. století se Kuba vzmohla natolik, že pokryla jednu třetinu světové produkce cukru a stala se tak jednou z nejcennějších kolonií nového světa. Lví podíl na tom ale mělo něco přes půl milionu otroků pracujících na plantážích. Bičovaní a těžce týraní ohýbali svoje záda pro potřeby svých pánů – bez nároků na mzdu, v prachu a špíně, bez budoucnosti, ani jejich děti se nemohly mít lépe, protože novorozenec narozený rodičům otroků propadával pánovi a stával se dalším otrokem v jeho dlouhých řadách.

Kuba se stala centrem obchodu, její přístav byl neustále zaplněn obchodními loďěmi, které přijížděli za účelem výhodného a velice výnosného obchodu.

Co přineslo 20. století

Ve dvacátém století se ale celá tvářnost změnila. Na to, jak malý stát Kuba je, si vydobyla vedoucí pozici na světovém poli. Bez ekonomického vlivu, bez vlivné pomoci ostatních… přezdívali jí laboratoří sociálních experimentů, politického vzdoru a lidské vytrvalosti.

Pod Castrovou vládou se z Kuby stal vyděděnec. Mnohokrát byli vyzýváni americkou vládou, jež na ni uvalila embargo, aby přinášeli oběti. I zrušení sovětské podpory jí moc na sebevědomí nepřidalo. Její odpor lehce pobouřil i ostatní zbytek světa. Ale samozřejmě místní obyvatelé za to nemohli, pouze vláda jejich velitele je k tomu dovedla.