Politika na Kubě

Politické ražení na Kubě

Politika, o níž se v některých zemích mladí lidé ani moc nezajímají, pokud je to vyloženě neláká, je tu povinná pro děti od 6 let. Nemají si co vybrat, je jim to předurčeno, něco jako osud – také je podle fatalistů dán a nikdo na něm nic nemůže změnit. Děti se musejí stát mladými komunistickými pionýry. Po celé zemi byste našli obrovské transparenty propagující různá hesla, jež oslavují socialismus. Na všech více viditelných místech uvidíte fotky a plakáty Che Guevary – mučedníka revoluce, a také Fidela Castra, jenž se již po dlouhá léta drží u vlády… budovy, zdi obchodů, kanceláře, rodinné domy… odevšad se na vás budou usmívat.

Kuba jako Rusko za 2. světové války

Čtyřicet let od konce revoluce a na Kubě to vypadá, jako v Sovětském svazu za druhé světové války. Všechno je na příděly – základní lidské potřeby, jídlo, pití… vše se vydává, nic není volně k prodeji. Pokud by si chtěli pořídit něco novějšího, raději ani neříkam značkového, musejí na černý trh. Tam mohou docela snadno sehnat vše, co potřebují, od masa, přes boty, až k nějakým různým výmyslům, ale má to stále jeden velký háček. Potřebují peníze. A to ne nijak málo. Na černém trhu kolují dolary, ale oni dostávají velice slabou měnu – kubánskou pesetu. Tak kde ty peníze sehnat? Klade si většina rodin otázku. Někdy je na ní lehké odpovědět, ale je to proti všem předpisům.

Tvrdá měna – dolary

Ale i když tu existoval černý trh, stále tu bylo něco, co obyčejným a trochu bojácnějším obyvatelům bránilo ke vstupu – až do roku 1933 tu byly dolary nelegální. Proto měli všichni veliké problémy, aby je utajili před tajnou policií a vládou. Nikdo je nesměl vlastnit, ale přeci je vlastnili. Kdyby nebylo touhy po lepším životě, asi by moc domorodého obyvatelstva nepřežila.Od té doby se situace trochu změnila. Kubánské hospodářství spadlo pod mocnou sílu dolaru a najednou se celá síť obchodů a prodejen přeorientovala právě na tuto novou a jim dříve zakázanou měnu. Poznáte je na první pohled – lepší osvícení, reklamy, honosnější vzhled, lepší výběr zboží…

Právě zavedení nové měny zapříčinilo, že se Kuba rozdělila defakto na dva tábory – my versus oni – a stále se tato nová móda prohlubuje a uchytává v celé společnosti. Nejsou bohatí a chudí, tak jak je známe my, ale jsou tu chudí, kteří nemají přístup k dolarovým bankovkám a jsou tu ti druzí, kteří díky třeba svým příbuzným v zahraničí tento přístup mají – ti jim posílají peněžní poukázky, nebo zajišťují místa v zahraničních firmách, kde je mzda vyplácena v dolarech. Poslední možnost, jak se dostat k této měně, je turismus, kde se právě spropitné vyplácí v dolarech.